Směnka: Směnečné prohlášení 2.díl

0 komentářů

Určení formy směnky

Při vystavení směnky může výstavce svým prohlášením učiněným na směnce zásadním způsobem rozhodnout o charakteru směnky z hlediska její převoditelnosti. Ze tří forem připuštěných v zákoně o cenných papírech, které obecně přicházejí u cenných papírů v úvahu, může mít směnka dvě z nich (jak již bylo uvedeno výše, směnka na doručitele není dle platné právní úpravy možná, poněvadž jméno prvního oprávněného – remitenta je totiž její nutnou náležitostí).

Směnka je především s přihlédnutím o ustanovení § 11 odst. 1 ZSŠ tzv. zákonný ordrepapír (cenný papír na řad), a tedy i v případě, že nebyla vystavena na řad nebo neobsahuje indosační doložku, je stále převoditelná indosamentem. K tomuto není třeba připojovat žádné zvláštní doložky či prohlášení některého z účastníků směnečných vztahů. Ve směnečné teorii se hovoří o tzv. implicitní indosabilitě směnek neboli zákonné možnosti každou směnku indosovat. Zmiňovaná indosabilita je jednou z typických a charakteristických vlastností směnek, která umožňuje jejich snadnou obchodovatelnost. Tato tvoří základ funkce směnek coby oběžných cenných papírů, právě v tomto spočívá důvod jejich využívání v obchodní praxi. Existuje však výjimka umožňující prolomení tohoto pravidla, která dává výstavci směnky na vybranou, zdali neučiní žádný zásah v tomto směru a ponechá směnku v původní formě cenného papíru na řad, nebo učiní směnečné prohlášení výslovně zakazující indosaci směnky a změní tak formu směnky na cenný papír na jméno.

Připojí-li výstavce na směnku doložku „nikoli na řad“ či jinou doložku stejného významu (tzv. rektadoložku, negativní ordre-doložku), má toto významný vliv na její ordrekvalitu, jelikož taková doložka má za následek konverzi směnky na neindosovatelný cenný papír na jméno (tzv. rektasměnka, přímá směnka). Použitím rektadoložky tak omezí výstavce možnost odchýlení směnečného závazku od závazku kauzálního, poněvadž zákaz indosace neumožňuje remitentovi využít při převodu směnky pro něj příznivých účinků rubopisu, kdy mj. mimosměnečné námitky dlužníka nejsou použitelné vůči dalším řádným nabyvatelům indosované směnky.

Výstavce coby směnečný dlužník si umístěním rektadoložky sice významně zlepší resp. alespoň zajistí své postavení vůči kterémukoliv věřiteli, jelikož mu zůstávají zachovány veškeré námitky i vůči dalším nabyvatelům směnky. Pro dlužníka, který si je vědom skutečnosti, že se směnka může ocitnout v rukou jemu zcela neznámého nabyvatele, jenž není povinen zohlednit jeho případné námitky vyplývající ze vztahů k jeho předchůdcům, tj. bude uplatňovat svá práva stroze dle obsahu směnečné listiny, skýtá možnost použití rektadoložky ochranu před tímto možným nebezpečím. Z hlediska obchodního však takováto směnka ztrácí značnou část své hodnoty, neboť se hůře převádí, protože jejímu občanskoprávnímu nabyvateli zákon neumožňuje originární nabytí směnky se všemi důsledky tak, jako u nabyvatele směnečněprávního.

Výstavcův zákaz indosace ale neznamená, že by rektasměnka již nebyla dále převoditelná. Takovou směnku však lze převést jen občanskoprávní cestou ve formě a s účinky obecného postoupení pohledávky (cesse), upravené v § 524 – § 530 občanského zákoníku. Pokud by i přes zákaz byl na rektasměnce pořízen indosament, je nutné na něj pohlížet jakožto na úkon právně neúčinný, neboť zákon pro rektasměnky připouští pouze převody ve formě a s účinky postoupení pohledávky. Vyloučení indosace se na druhou stranu nijak nedotýká možností přechodu směnečných práv.

O převoditelnosti směnky má tedy právo rozhodovat jen výstavce při jejím vystavení, a proto nelze její formu během oběhu měnit. Směnka tak zůstane trvale buď cenným papírem na řad (ordresměnkou) či cenným papírem na jméno (rektasměnkou). I kdyby nebylo ze směnky zřejmé, že jde o směnku na řad, nemůže být rektadoložka doplněna nikým jiným. Jelikož toto směnečné prohlášení výstavce má pro směnku zásadní význam, musí být z textu směnečné listiny jednoznačně zjevné, že je tato doložka kryta podpisem výstavce. Zpravidla bývá umístěna před označením směnečného věřitele.

Oprávnění k takovéto konverzi má pouze a jen výstavce, nikoli indosant při rektaindosamentu. Opačný názor by byl fatální omyl. Rektadoložka výstavce značně ovlivní charakter směnky a obsah závazků všech účastníků směnečného vztahu. Naopak indosační rektadoložka nemá vliv na formu směnky a ta je i nadále klasickým cenným papírem na řad.

„Zapoví-li indosant tzv. zápornou ordredoložkou další indosaci směnky, nezpůsobuje tím zánik indosovatelnosti čili ordrekvality její, jak tomu jest při rektasměnce, nýbrž má to jen za následek, že další indosamenty přes zápověď indosantovu provedené nedotýkají se jeho postavení.“

V ustanovení § 11 odst. 2 ZSŠ je demonstrativně uvedeno znění rektadoložky v podobě „nikoli na řad“, není však vyloučena možnost jiné doložky stejného významu. Naopak rektadoložkou není uvedení klauzule „kauční směnka“ nebo „depotní směnka“, ačkoli v praxi se objevují názory, zda by neměly být považovány za synonyma rektadoložky. Směnečná teorie tu však zastává jednoznačně negativní stanovisko, neboť tyto doložky jsou pouhými informacemi o účelu emise takovýchto směnek, zásadní informace o zákazu indosace zde ale chybí.

Za rektadoložku není možné považovat ani prosté přeškrtnutí, nejčastěji na směnečném formuláři předtištěné, doložky „na řad“. Takováto směnka sice není vystavena na řad konkrétní osoby, tuto skutečnost ale stále není možné považovat za změnu formy směnky na rektasměnku, poněvadž s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 ZSŠ lze i takovou směnku převádět rubopisem. V zahraniční literatuře se přesto vyskytují sice ojedinělé a judikaturou nijak nepodpořené názory, dle kterých je naopak přeškrtnutí doložky „na řad“ považováno za alternativní variantu rektadoložky. Toto však nelze s odkazem na citované ustanovení § 11 odst. 1 ZSŠ akceptovat.

Velmi sporná a nejednotně vykládaná situace nastává v případě kombinace ordre- a rekta doložky, kdy předtištěná doložka „na řad“ není škrtnuta ani využita pro znění rektadoložky, nýbrž teprve za ní je vepsána do směnky rektadoložka. „Na směnce potom figurují dva rozporné zápisy, jeden předtištěný („na řad“), druhý dodatečně vepsaný či vtištěný („nikoliv na řad“). Tyto směnky považuji za neplatné pro neurčitost formy, neboť není jasné, zda jde o cenný papír na jméno nebo na řad. Výslovný projev na směnce nemá být silnější nežli to, co je předtištěno ve formuláři. S ohledem na bezpečnost směnečného provozu je třeba, aby byl veškerý text směnky (ať už předtištěný ve formuláři, či do něj vlastnoručně napsaný) brán za vlastní prohlášení výstavce.“

Proti tomu však stojí opačný názor považující takové směnky za platné argumentujíc tím, že ze směnky vyplývá vůle výstavce učinit ze směnky rektasměnku a doplnění rektadoložky do směnky tak nepřímo vymazává předtištěnou doložku „na řad“. Tento názor má řadu zastánců, dle mého mínění by se však obzvláště u směnek coby abstraktních cenných papírů mělo striktně vycházet z textu směnečné listiny a nikoli se zabývat výkladem vůle účastníků směnečných vztahů či rozdílně posuzovat údaje na směnce dle toho, zdali byly předtištěny nebo doplněny podepsanou osobou. Tyto údaje by měly být posuzovány jednotně, se stejnou váhou. Pokud by se tyto metody výkladu používaly i jinde než při řešení problematických rektadoložek, mohlo by často docházet k zavádějícím závěrům s fatálními následky pro abstraktní povahu směnek. Soudní judikatura zatím bohužel neposkytuje jednoznačné řešení této otázky.

Pochybnosti může vzbuzovat rektadoložka s poněkud neobratným slovosledem „na řad nikoli“, která vzniká opět kombinací formulářového („na řad“) a ručně dopisovaného textu („nikoli“), přičemž slovo „nikoli“ předchází označení směnečného věřitele. Tato varianta vzniká především z obavy cokoli škrtat v předtištěném směnečném formuláři, a proto je zde pouze dopsáno slůvko „nikoli“. Doslovným výkladem ale může vzniknout kuriózní situace spočívající v tom, že směnka je ordrepapírem, ale vystaveným na řad kohokoliv, jen ne označeného remitenta. Na druhou stranu však vystavení takovéto směnky postrádá jakýkoliv smysl a tato by neměla být vůbec vydána. Proto je třeba se přiklonit k názoru, který tuto variantu rektadoložky považuje za poněkud krkolomnou, ale přesto platnou.

V prvorepublikové české literatuře byla často diskutována otázka částečného zákazu indosace vyjádřeného např. slovy „na řad pana K. Nováka nebo jeho indosatáře, nikoli na řad dalším indosatářům.“ Tato možnost byla tehdy připouštěna s argumentací a maiori ad minus, tj. čím spíš je výstavce oprávněn úplně zakázat indosaci směnky, tím spíš ji může zakázat pouze částečně. Nynější obecná právní úprava cenných papírů v zákoně č. 591/1992 Sb., v platném znění, však tuto možnost v ustanovení § 3 nepřipouští, jelikož by tím došlo k nepřípustnému rozštěpení formy cenného papíru, která musí být ode dne jeho zrodu jednotná a neměnná.

„Částečné vyloučení indosovatelnosti jen pro určité osoby je proto nepřípustné a listina s podobnou „rektadoložkou“ by nemohla obstát jako platná směnka pro neurčitost formy.

Srovnáme-li možnosti převodů ordre- a rektasměnek, tj. rubopis s postoupením pohledávky, nalezneme několik odlišností, na nichž lze názorně demonstrovat, v čem spočívá obchodní obliba ordresměnek a proč lze rektasměnky považovat za těžko obchodovatelné, avšak pro směnečného dlužníka výhodné.

Nejvýznamnější rozdíl mezi cessí a indosamentem spočívá v původnosti, resp. odvozenosti nabývaných práv. Z převodního účinku indosamentu totiž vyplývá, že indosamentem přecházejí na indosatáře veškerá práva ze směnky, nikoli práva mimo směnku (občanskoprávní ručení, zástavní právo, atd.) a nikoli práva indosantova. Obsah práv indosatáře je závislý jen na obsahu směnky, ne na obsahu práv indosanta. Naopak občanskoprávní nabyvatel prostě vstupuje do práv převodce, z čehož plyne závislost obsahu jeho práv na právech jeho předchůdce, nikoli na obsahu směnky.

Z převodního (a dle některých autorů též z tzv. abstraktního) účinku indosamentu vyplývá i rozdíl týkající se možností uplatnění námitek.

„Cessionář nabývá odvozeně, jest jen nástupcem svého cedenta, a proto lze proti němu úspěšně uplatniti námitky, které byly proti cedentovi. Naproti tomu indosatář nabývá originárně, vstupuje v bezprostřední poměr právní, a proto nelze proti němu uplatňovati námitky, které byly proti indosantovi.“

Žalovaný dlužník tak nemůže uplatnit (resp. může, ale pouze za ztížených podmínek daných v § 17 ZSŠ, tj. musí majiteli směnky prokázat, že při nabývání směnky vědomě jednal na jeho škodu) ty mimosměnečné námitky, které má nikoli vůči majiteli směnky, ale vůči některému z jeho směnečně právních předchůdců. Naproti tomu u postoupení pohledávky je situace opačná.

„Další majitel směnky vstoupí do práv a povinností předchozího majitele….“,

což má velký význam především z hlediska možných námitek dlužníka, jelikož „…směnečnému dlužníkovi zůstanou zachovány všechny námitky, které měl proti předchozímu majiteli (§ 529 odst. 1 občanského zákoníku).“

Rozdíl mezi těmito druhy převodu lze najít i z hlediska odpovědnosti převodce. Právě záručním účinkem se indosament liší od cesse. U indosamentu odpovídá převodce (indosant) za přijetí a zaplacení směnky, není-li opačné doložky, kterou indosant může svou odpovědnost omezit či zcela vyloučit (§ 15 odst. 1 ZSŠ). Tato odpovědnost nastává ex lege, je neomezená a vztahuje se zásadně na všechny další majitele směnky. U postoupení pohledávky odpovídá převodce (postupitel) za dobytnost pohledávky, avšak pouze v případě, že se k tomu písemně vůči svému postupníkovi zavázal, bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, a pouze do výše přijaté úplaty spolu s úroky (§ 527 občanského zákoníku).

 

„Cedent ručí jen občansko-právně, to znamená jen, pokud je tu materielní kausa zakládající ručení, jen svému cessionáři, jen při cessi úplatné a jen za to, co dostal. Naproti tomu indosant ručí směnečně-právně, bez ohledu na materiální kausu, každému pozdějšímu majiteli směnky, při každé indosaci a za zaplacení celé sumy směnečné.“

Z pohledu formy převodu je u cesse zapotřebí obligatorně písemné smlouvy (§ 524 odst. 1 občanského zákoníku), což odpovídá i úpravě zákona o cenných papírech, který v ustanovení § 19 odst. 1 předepisuje pro převod listinného cenného papíru na jméno písemnou formu smlouvy. Naproti tomu u rubopisu je minimální formální náležitostí podpis indosanta (v případě tzv. blankoindosamentu). Pro oba způsoby převodu shodně platí ustanovení § 17 ZCP, dle kterého je převod završen předáním směnky novému nabyvateli, protože bez dispozice se směnečnou listinou by nový věřitel nemohl uplatňovat svá práva.

Další odlišnosti je možno zkoumat z hlediska legitimace věřitele. U rubopisu se indosant legitimuje směnečnou listinou a nepřetržitou řadou indosamentů, tj. pouze formálně. Naproti tomu se u postoupení pohledávky vyžaduje materiální legitimace, tzn. postupník musí dlužníkovi prokázat své oprávnění (písemnou smlouvou; s výjimkou dle § 526 odst. 2 občanského zákoníku).

Co se týče nutnosti informovat dlužníka o převodu, je u postoupení pohledávky stanovena postupitelova povinnost oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky, a to bez zbytečného odkladu. Jak totiž vyplývá z ustanovení § 526 odst. 1 občanského zákoníku, do doby, než je postoupení pohledávky dlužníkovi oznámeno nebo postupníkem prokázáno, může se dlužník zprostit svého závazku plněním postupiteli (čili původnímu věřiteli). Kdežto u indosace není vyrozumění dlužníka nutné. Nutné je však předložení směnky k placení (prezentace).

Z pohledu dalšího možného převodu má postupník možnost převést rektasměnku opět jen postoupením pohledávky, jelikož tato vlastnost směnky zůstává nezměněna a ani být změněna nemůže. Stejně tak indosatář může převést ordresměnku zase pouze indosací, popř. blankotradicí. Cesse ordresměnky není v současnosti u nás možná, jelikož ustanovení § 18 odst. 1 věty první ZCP zní jasně, když stanoví, že k převodu listinného cenného papíru na řad (tedy i směnky) se vyžaduje „i rubopis“.

„Směnku ve formě cenného papíru na řad lze převést výlučně rubopisem.“

Ve starší české literatuře a v současné literatuře zahraniční je naopak možnost převodu směnky na řad postoupením pohledávky připuštěna s tím, že se tento způsob převodu považuje za možnost, byť méně obvyklou, ale přesto stojící vedle možnosti převodu směnky indosací(na rozdíl od rektasměnek, kde je cesse považována za jediný možný způsob převodu). Směnečný věřitel má tak na výběr, pro který z obou způsobů převodu se rozhodne.

Argumentací a minori ad maius se lze dobrat k poměrně spolehlivému závěru, že pokud je možné takto převádět rektasměnky, u kterých se co do převodních účinků uplatňuje derivativnost nabývaných práv, o to více musí být takováto možnost převodu směnečných práv připuštěna u směnky, u které zákon připouští možnost převodu s úplnými originárními účinky. Jinými slovy, je-li zákonem připuštěna „vyšší“, speciální a kvalifikovaná forma směnečného převodu indosamentem s úplnými originárními převodními účinky, tím spíš by měla být k dispozici možnost „nižší“, obecné formy převodu postoupením pohledávky s pouhým derivativním efektem. Tato možnost je ale v dnešní době u nás vyloučena výslovnou úpravou výše uvedeného ustanovení zákona cenných papírech. Ačkoli patří česká směnečně právní úprava do systému tzv. unifikovaného ženevského směnečného práva, došlo skrze § 18 ZCP k nepřímému, avšak ne nevýznamnému odklonu od této jednotné úpravy. De lege lata tudíž indosace a postoupení pohledávky nejsou na výběr danými způsoby převodu ordresměnky, nýbrž dvěma navzájem se vylučujícími možnostmi.

Výše uvedené lze pro přehlednost stručně shrnout do následující tabulky :

I N D O S A M E N T

C E S S E

Nabývání práv

originárně, nezávisle na osobě indosanta

derivativně, cessionář vstupuje do práv původního věřitele (cedenta)

Námitky

nemohou být uplatněny vůči indosatáři (výjimka dle § 17 ZSŠ)

zůstávají zachovány i po postoupení pohledávky - § 529 OZ

Odpovědnost převodce

za přijetí a zaplacení směnky; je možno ji však vyloučit či omezit dle odst. 1 a 2 § 15 ZSŠ

Za dobytnost pohledávky, ale jen v případě úplatného převodu a jen do výše přijaté úplaty (§ 527 OZ)

Forma

minimálně podpis indosanta (§ 13 ZSŠ)

obligatorně písemná smlouva (§ 524 OZ)

Legitimace

formální – směnečná listina a nepřetržitost řady indosamentů

materiální – věřitel musí své oprávnění dlužníkovi prokázat

Nutnost informovat dlužníka

není zde tato povinnost

ano, bez zbytečného odkladu (jinak může dlužník plnit cedentovi)

Způsob dalšího

Převodu

opět jen indosací, popř. blankotradicí (pokud jsou splněny její předpoklady dle § 14 ZSŠ)

Opět jen postoupením pohledávky

Převodní směnečná prohlášení

Velmi významným a v praxi často využívaným druhem směnečných prohlášení jsou prohlášení konaná při převodu směnky či některých práv z ní plynoucích. Tato prohlášení a jejich důsledky tvoří jeden ze základních pilířů a specifik směnečné problematiky.

Směnka je cenný papír, který je již předem předurčen k tomu, aby obíhal a byl předmětem směňování. „Tento rys směnky je – nikoli ovšem z hlediska právního, ale z hlediska svého efektivního hospodářského působení – tak významný, že i samotné slovo „směnka“ právě tento charakteristický znak tohoto cenného papíru odráží.“ Směnka není listinným cenným papírem, který při vystavení nabývá své definitivní podoby, naopak její obsah se bude během jejího oběhu měnit (především vlivem změn v subjektech, ale i souvisejícími změnami obsahovými), přičemž tyto změny jsou možné prakticky až do jejího úplného vyplacení.

Směnku a práva z ní plynoucí je možné smluvně převádět v zásadě třemi možnými způsoby, z nichž dva jsou výhradně směnečněprávními. Jak již bylo popsáno výše, v případě rektasměnky, u které dochází směnečným prohlášením výstavce ke konverzi formy z cenného papíru na řad na cenný papír na jméno, se pro její převod použije postoupení pohledávky (cesse) a skrze odkaz v § 11 odst. 2 ZSŠ obecná úprava v ustanoveních § 524 a násl. občanského zákoníku. Nejde tedy o specifický způsob převodu směnečných práv, jelikož rektasměnka není typickou směnkou.

„Rektasměnka je tedy neindosovatelný cenný papír převoditelný výlučně občanskoprávní cestou a s občanskoprávními účinky – v tom spočívá její podstata.“

Obchodní význam rektasměnky je téměř nulový a naopak bývá směnečnými dlužníky používána právě k vyloučení jednoduchého obchodování resp. k zajištění jejich postavení vůči konkrétnímu směnečnému věřiteli.

Typickými směnečněprávními způsoby převodu směnky, které v praxi výrazně převažují, jsou indosament (rubopis) a blankotradice. Nutným předpokladem pro použití blankotradice je však předchozí indosace resp. blankoindosament.

Jak již bylo zmíněno, směnka jest zákonným cenným papírem na řad (zákonným ordrepapírem), neboť dle výslovného ustanovení § 11 odst. 1 ZSŠ lze každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, převést indosamentem (rubopisem). Doložka „na řad“ se sice na směnečných formulářích téměř vždy objevuje před označením remitenta, avšak má pouze deklaratorní význam. Indosabilita je imanentní vlastností směnky umožňující především její snadnou oběžnost a obchodovatelnost. První majitel směnky (remitent) si může ponechat směnku až do její splatnosti a přitom si ji nechat proplatit, nebo může směnku prodat třetí osobě, použít ji při placení, eskontovat bance, atd. Indosament je tedy typickým nástrojem směnečněprávního převodu směnky a umožňuje, aby se mohla realizovat zmíněná obchodovatelnost jako jedna ze základních vlastností směnky. Nemožnost jejího převodu resp. možnost pouhého občanskoprávního převodu by značně omezila význam směnky v obchodě a finančnictví na minimum.

Pravidlo implicitní indosability směnky lze formulovat takto:

„Každá směnka, jejíž indosaci výstavce nezakázal (tj. rektasměnka), je indosovatelná, a to bez ohledu na skutečnost, zda obsahuje či neobsahuje indosační doložku.“

I když není indosament v zákoně nikde definován, je možno jej definovat jako bezpodmínečné jednostranné směnečné prohlášení aktuálního směnečného věřitele, kterým převádí vlastnické právo ke směnce, a tím i veškerá do směnky inkorporovaná směnečná oprávnění. „Výraz rubopis (indosament) užíváme ve dvojím významu: oznamujeme jím směnečněprávní převod směnky, i písemný projev (skripturní akt), kterým se uskutečňuje zmíněný právní úkon.“Samotný indosament však k převodu práv nepostačuje, celý převodní akt musí být doplněn předáním a převzetím směnky mezi převodcem a novým nabyvatelem (skrze tradici směnky se realizuje smlouva o převodu cenného papíru podle ustanovení § 13 a násl. ZCP a nabyvatel tím projevuje indosatář svou vůli stát se nositelem převáděných směnečných práv). I pro indosament platí zásada písemnosti všech směnečněprávních úkonů a nutnosti jejich umístění na směnce či na jejím přívěsku nebo opisu.

Historicky se indosament objevuje teprve na přelomu 17. a 18. století, kdy se jeho dosavadní zákaz stal neudržitelným. Nejprve byl připuštěn pouze jediný rubopis, později omezeně tři až čtyři a nakonec byl povolen indosament v počtu neomezeném.ůvodně představoval rubopis jakési zvláštní zmocnění osoby mimo směnku stojící k inkasu směnečné sumy, až později se z něj stal samostatný prostředek převodu směnečných práv.

„Připuštěním indossamentu nastává druhá perioda vývoje směnky. Tato stává se stejným krokem papírem cirkulačním, representujícím hodnotu v budoucnu splatnou, však již v přítomnosti předmět právního obchodu tvořící.“

Stejně jako směnka samotná je i rubopis abstraktní právní úkon. Kauzální podklad vztahu mezi stávajícím majitelem směnky a jejím novým nabyvatelem je možné zohlednit pouze v rámci námitkového řízení dle ustanovení § 17 ZSŠ. Ani doložka uvádějící kauzu, která byla podkladem indosamentu, na této abstraktnosti nic nemění. Převod směnky rubopisem se tak uskutečňuje nezávisle na kauze, která byla jeho podkladem.

Co se týče terminologie, zákon pracuje především s pojmem indosament, i když zná i pojem rubopis, užívaný v závorce[99]. Jde o synonyma. Stejný význam má i v minulosti používaný termín směnečné žiro (giro) – odtud také žirování směnky. Samotný pojem rubopis vyjadřuje technickou stránku převodu práv ze směnek a vyjadřuje tu skutečnost, že převodní zápisy se píší zpravidla na rubu směnky. Pojem indosament vyjadřuje totéž, poněvadž je odvozen od umisťování těchto zápisů na rubu (in dorso, en dos = endossement = indosament). Pojem směnečné žiro odráží skutečnost, že převodní zápisy uvádějí směnku do oběhu („in giro“). Věcně jde však o totéž. Osoba převádějící svá práva ze směnky, dosavadní majitel směnky, se nazývá indosant (rubopisec, žirant) a osoba, na kterou jsou práva převáděna se nazývá indosatář (rubopisník, žiratář). Prvním možným indosantem je remitent, jeho oprávnění vyplývá přímo z textu základní směnky, jedině on může podepsat první rubopis. Dalším indosantem může být zásadně indosatář vyplývající z předchozího rubopisu. Jeho oprávnění musí vyplývat z nepřetržité řady indosamentů vedoucích od remitenta až k němu.

Indosament může být na směnce umístěn kdekoliv, zpravidla však bývá umístěn na rubu směnky, tj. na opačné straně než je vlastní směnečný závazek. Bývá tomu tak i u směnečných formulářů, které ponechávají rubovou stranu zcela volnou. Nic však nebrání tomu, aby bylo indosováno také na líci směnky, v tomto případě je pak třeba věnovat pozornost odlišnému režimu u pouhého podpisu umístěného na lícové straně směnky (byť umístěného v souvislé řadě indosamentů), který může být podle ustanovení § 31 odst. 3 ZSŠ považován za podpis směnečného rukojmí, nikoli indosanta při blankoindosamentu, jak by tomu bylo v případě takového podpisu na rubové straně směnky. Jednotlivé indosamenty by měly být v řadě za sebou či pod sebou tak, aby bylo zřejmé pořadí podepsaných osob.

Další možností umístění indosamentu je tzv. přívěsek (též allonge), tedy list se směnkou spojený. Je jakýmsi pokračováním, nastavením směnky, její součástí (nejde o samostatnou listinu). Přívěsek je možno připojit ke směnce kdykoliv a stává se tak především v případech, kdy na směnce již není pro další rubopisy místo. Spojení obou původně samostatných listin musí být pevné a trvalé (nestačí např. pouhé sepnutí kancelářskou sponkou), aby nemohlo dojít k jejich oddělení. Praxe i literatura doporučuje, aby spojení listin bylo přetisknuto razítkem nebo aby byl poslední rubopis na směnce napsán přes spojení směnky a přívěsku, což by rovněž umožnilo prokázat, že případně oddělené listiny byly původně spojeny.

Rubopis může být také uveden na opisu směnky (§§ 67 a 68 ZSŠ). Opis směnky zde plní podobnou funkci jako přívěsek, tj. majitel si jej pořizuje v případě, kdy již není na rubu směnky místo. Opis směnky je součástí směnečné listiny, tvoří s ní jeden celek, ale je od ní fyzicky oddělen. Indosament je také možno umístit na směnečný stejnopis (§§ 64 – 66 ZSŠ). Veškeré zápisy na stejnopisu jsou zápisy na směnce samotné, poněvadž všechny stejnopisy mají postavení směnky samé (mají stejný právní význam). Ke stejnopisu lze připojit přívěsek nebo k němu zřídit opis.

Indosament se ve své typické, běžné podobě (hovoří se též o tzv. vyplněném indosamentu) skládá ze tří nezbytných částí. Jednak z převodní (transportní) doložky, kterou indosant vyjadřuje svůj úmysl směnku převést. Nejčastěji se používá formulace „za mě (nás) na řad“ (může však být i jiného znění, např. „za mě“, „zaplaťte za mne“ přičemž slova „na řad“ se v indosační doložce projevit vůbec nemusí, avšak z historických důvodů tam nadále přetrvávají).

Dále navazuje určení indosatáře a nakonec podpis indosantův. Vyplněný indosament identifikuje indosatáře vždy, jeho označení však musí být objektivně způsobilé jej přesně určit. K označení indosatáře postačí pouze uvedení jména resp. názvu či obchodní firmy, není třeba dodávat podrobnější údaje (rodné či identifikační číslo), z praktického hlediska lze však uvedení podrobnějších údajů jen doporučit, poněvadž jen takto může být dalším osobám jasno o identitě jednotlivých účastníků indosace (indosatář se stává indosantem v následném rubopisu, který tak může pouze podepsat). Okruh možných indosatářů zákon nijak neomezuje. Směnka může být dokonce indosována i na účastníka základního směnečného vztahu i na každého jiného směnečného dlužníka (tzv. zpětný rubopis). Vyplývá-li však z označení indosatáře, že nemá právní subjektivitu, je toto označení sankcionováno neplatností indosamentu. Uvedení data indosamentu není nutné, avšak v praxi často používané a doporučeníhodné, jelikož okamžik indosace může mít vliv na účinky indosamentu v souvislosti s tzv. podindosamenty (podrobněji bude rozebráno níže).

Vedle vyplněných indosamentů se v praxi používají též rubopisy nevyplněné, tzv. blankoindosamenty. U blankoindosamentu chybí určení indosatáře či je redukován na pouhý podpis indosanta (blankoindosament v užším slova smyslu). Podpis indosanta je jedinou nutnou náležitostí indosamentu a rovněž jedinou náležitostí, která musí být učiněna vlastnoručně bez výjimky. Ostatní údaje je možné pořídit mechanickými prostředky. V praxi ale může nastat situace, kdy bude na směnce pořízena celá řada indosamentů spočívající jen v pouhých podpisech indosantů na rubu směnky. Zde pak budou vznikat pochybnosti mj. z toho důvodu, že některé podpisy nemusí být čitelné a pro osoby odlišné od účastníků indosace tak nebude zřejmé, kdo je převodcem (a tedy postihovým směnečným dlužníkem). Proto by se u podpisu indosanta mělo jednak uvést čitelně jeho jméno resp. název, a jednak i jeho adresa, neboť jedině takto mu může případný majitel směnky podat zprávu o odepřeném přijetí či zaplacení podle § 45 ZSŠ. „Neuvedením své adresy se indosant v podstatě vzdává práva na toto oznámení (§ 45 odst. 3 ZSŠ).“

Blankoindosament má všechny účinky indosamentu (až na mírnou modifikaci legitimačního účinku spočívající v tom, že blankoindosamentem je legitimován zásadně každý majitel směnky). Nevyplněný rubopis je zároveň předpokladem pro další možnost převodu směnečných práv, tzv. blankotradici, vyznačující se úplnou neformálností. Jde o pouhé předání blankoindosované směnky bez nutnosti jakýchkoliv zápisů a prohlášení do směnečné listiny. Je však nutno zdůraznit, že blankotradice není indosací směnky, je samostatným způsobem převodu směnky (odlišným od indosace či postoupení pohledávky) podmíněným právě předcházející blankoindosací. Jelikož blankoindosament legitimuje v zásadě každého držitele směnečné listiny, stačí k dalšímu převodu směnky, aby byla pouze předána další osobě, aniž by se na směnce objevilo její jméno coby jméno nového nabyvatele. Směnka se tak de facto chová jakožto cenný papír na doručitele, aniž by jím de iure byla.

Blankoindosatář tak má díky blankotradici rozšířené spektrum možností nakládání se směnkou. Může dále blankoindosament vyplnit svým jménem či jménem někoho jiného. Úmrtí, konkurz či likvidace indosanta vyplnění nebrání. „Samozřejmě smí blankoindosatář vyplnit pouze poslední blankoindosament, nikoliv dřívější; to by bylo paděláním směnky.“Také může směnku indosovat blankoindosamentem či indosamentem vyplněným. „Vyplněný indosament nelze změniti v blanco-indosament tím, že se škrtne údaj indosatáře.“ Z povahy jednotlivých variant je zřejmé, že realizací jedné z nich logicky odpadá možnost uskutečnit varianty ostatní. „Blankoindosatář však se směnkou nemusí provádět žádnou z popsaných operací a při splatnosti ji prostě může prezentovat k placení. Tato možnost je tak samozřejmá, že ani nemusí být blankoindosatáři zákonem výslovně nabízena.“

Blankoindosament však v sobě skrývá jedno riziko pro blankoindosatáře, neboť není ze směnky legitimován individuálně. Pokud ztratí směnku či jinak o ni přijde, těžko se mu bude zpochybňovat směnečná legitimace neoprávněného nabyvatele směnky. Tomu se dá vyhnout vyplněním blankoindosamentu svým jménem, pak ale mizí veškeré výhody spojené s blankoindosamentem.

Zákon u indosamentů, stejně jako u jiných směnečných úkonů či prohlášení, nepřipouští jejich podmíněnost. Stane-li se tak, nastává u rubopisů jiná situace než u akceptů nebo samotné směnky. Zatímco v těchto případech jsou tyto úkony ze zákona neplatné nebo nulitní, u rubopisů takové sankce nenajdeme. O podmíněném indosamentu platí, že jako takový zůstává v platnosti se všemi obvyklými efekty, avšak podmínka se prohlašuje za nenapsanou a zákon jí nepřiznává žádné účinky (§ 12 odst. 1 ZSŠ). Je tedy pro směnku bezvýznamná a text indosamentu tak může obsahovat jakékoliv množství podmínek.

„Nepodmíněnost indosamentu je dalším z mnoha liberalizačních projevů ve vývoji směnečného práva. ZSŠ ve snaze ponechat v platnosti co nejvíce směnečných úkonů zachovává podmíněné indosamenty v platnosti, aniž by ovšem prolomil zásadu nepodmíněnosti směnečných závazků.“Na druhou stranu je možno považovat zákonnou neúčinnost podmínek rubopisu (a nikoli rubopisu celého) za zásah do autonomie vůle indosanta, který zamýšlel učinit převodní směnečné prohlášení právě v návaznosti na jím stanovené podmínky. Touto zákonnou konstrukcí však podmínky platí za nenapsané, kdežto rubopis jako takový zůstává v platnosti se všemi jeho účinky, tj. zejména účinkem garančním, který převodce zamýšlel vázat právě na podmínku. Za podmínky ve smyslu § 12 odst. 1 ZSŠ však nelze za žádných okolností považovat směnečná prohlášení zákonem výslovně připuštěná zejména v souvislosti se zvláštními druhy indosamentů (např. doložka úzkosti, rektadoložka indosanta, apod.).

Co se týče částečných (dílčích) indosamentů, zde se uplatňuje zásada, kterou Kovařík vyjádřil takto: „Práva ze směnky mohou být převedena buď všechna, nebo žádná. Není přípustné, aby se indosací směnka rozštěpila na více samostatných směnečných závazků.“Nepřípustný je tedy takový indosament, kterým má být převedena pouze část ze směnky vyplývajících práv. Nový majitel musí nabýt všech práv ze směnky. Hmotný substrát, do kterého jsou vtělena směnečná práva, je nedělitelný, a proto není možno zmíněná směnečná práva rozdělit. Převod směnečných práv je pojmově spojen s převodem směnky, a směnku, jak známo, lze převést jen jako celek. Veškeré částečné indosamenty jsou zcela neplatné a k převodu práv ze směnky jejich prostřednictvím vůbec dojít nemůže. Za dílčí indosament nelze považovat rubopis týkající se celého nezaplaceného zbytku směnečné sumy u částečného placení hlavním dlužníkem. Takový indosament, ačkoli se může formálně zdát jako částečný, se vztahuje na celou směnečnou pohledávku, zaplacením totiž došlo k zániku závazku v příslušné části. „I v této situaci ale učiní indosant lépe, pokud se spokojí s běžným rubopisem bez uvedení konkrétní částky, neboť chyba v odpočtu zaplacené částky (tedy uvedení nižší sumy) by vedla k neplatnosti rubopisu.“O dílčí rubopis rovněž nepůjde v situaci, kdy je jedním indosamentem směnka indosována na více indosatářů.

Formu směnky jako cenného papíru na řad nelze změnit ani indosamentem na majitele. Rubopisy znějící na majitele (na doručitele) jsou indosamenty bez uvedení indosatáře ve znění např. „za mě na řad majiteli“, „doručiteli“, „komukoliv“, apod., které sice nejsou neplatné, ale platí za nevyplněné, tj. dochází ke konverzi indosamentu na blankoindosament. Majitel směnky naposledy opatřené indosamentem na majitele má tedy stejné postavení jako majitel směnky naposledy opatřené blankoindosamentem (může jej tedy vyplnit svým jménem či jménem někoho jiného, převést směnku blankotradicí, dále indosovat směnku blankoindosamentem či indosamentem vyplněným, atd.). „Tato přeměna indosamentu na majitele na blankoindosament opět odráží liberalizační tendence ve vývoji směnečného práva a nahradila předchozí princip neplatnosti indosamentů znějících na majitele. Tendence udržet v platnosti co nejvíce směnečných úkonů je výrazem snahy zpřístupnit ve větší míře užívání směnek laické veřejnosti, a zároveň redukovat možnosti nepoctivého jednání práva znalých účastníků směnečných vztahů.“

 

Účinky indosamentů

Středem pozornosti odborné veřejnosti a nejvýznamnějším specifikem rubopisů je bezesporu problematika jejich účinků. Právě účinky rubopisu představují zásadní odlišnost indosace od jakýchkoliv jiných způsobů převodu a vedle abstraktnosti směnky právě díky účinkům indosamentů dochází k praktickému používání směnek, poněvadž, lapidárně řečeno, by nebylo rozdílu mezi kontraktačním či směnečným převodem práv a povinností a používání směnek by tak z velké části ztratilo svůj smysl. „Standardní“ indosament, bez rozdílu, zda jde o indosament vyplněný či o blankoindosament, má následující účinky: převodní (transportní), záruční (garanční) a legitimační.

Vedle běžného, úplného a nemodifikovaného rubopisu zákon připouští řadu zvláštních druhů indosamentů, při nichž indosant modifikuje či úplně vyloučí jednotlivé účinky indosamentu, čímž dojde též k modifikaci postavení vlastníka (někdy pouze držitele) směnky. Skutečnost, že jde právě o takovýto druh rubopisu, se většinou rozpozná podle příslušné (specifické) doložky umístěné ve směnce. Vyskytují se však situace, kdy o specifické povaze indosamentu nerozhoduje zvláštní směnečné prohlášení, ale jiné okolnosti s převodním prohlášením související, např. čas takového převodu.

Převodní účinek indosamentu je upraven v § 14 ZSŠ relativně stroze. Ustanovení odstavce 1 říká, že se indosamentem převádějí všechna práva ze směnky. Rubopisem se převádějí nejen všechna práva ze směnky, ale hlavně vlastnické právo ke směnce samotné. Právě toto má být předmětem indosace.[ Jsou-li směnečná práva vtělena do směnky jako do svého hmotného substrátu, logicky z toho vyplývá, že se tato práva nedají převádět, aniž by zároveň byla převedena směnka. Ačkoli má převod směnky svůj důvod v určitém jednání (nejčastěji smlouvě), předmětem takového ujednání je směnka sama o sobě, nikoli její obsah. Dosavadní majitel se převodem zbavuje jak směnečné listiny samotné, tak i veškerých práv z ní. Nový nabyvatel získává směnečnou listinu a tím i veškerá oprávnění k výkonu práv s ní spojených, tedy zejména domáhat se zaplacení směnečné sumy. Indosament jakožto převodní směnečné prohlášení, obsahující jméno nového nabyvatele coby indosatáře, takový převod formálně potvrzuje.

Základ převodního účinku rubopisu spočívá v tom, že nový majitel směnky (indosatář) získává veškerá z ní plynoucí práva nikoli jako právní nástupce majitele předchozího (indosanta), ale nabývá jich zcela originálně coby svá vlastní práva.

„Rubopisem prostě dosavadní majitel svá práva ztrácí a nový majitel směnečná práva nabývá.”

Nejde tedy o přechod práv z osoby na osobu, nýbrž o originální nabývání práv. Originalita nabývání směnečných práv se opírá o skutečnost, že se indosatář stal pravým vlastníkem směnky a nikoli o skutečnost, že tato práva měl indosant. Obsah práv indosatáře závisí přímo na obsahu směnky, ne na obsahu práv indosanta. U ordresměnky jsou její jednotliví majitelé od sebe odděleni, čímž je výrazně omezena možnost přenosu dlužníkových námitek. „Právní postavení indosatáře tak může být odlišné od postavení indosanta. To je důležitý rozdíl oproti „obyčejnému“ postoupení pohledávky.“ Je-li indosatář poctivým nabyvatelem směnky, může dlužník vůči němu namítat jen to, co plyne přímo ze vztahu majitele směnky a dlužníka.

„Poctivý nabyvatel může nabýt vlastnictví ke směnce i od indosanta, o kterém se později prokáže, že vlastníkem směnky vůbec nebyl. Zde formální stránka směnečného závazku vysoko překračuje materiální skutečnost.“

K převodu směnky a směnečných práv, a tím i k naplnění převodních účinků indosamentu, stačí jen směnečná legitimace indosanta a formální způsobilost indosanta směnku převést. Není tedy třeba zkoumat subjektivní předpoklady právního úkonu na straně indosanta. Jak bylo podrobně rozebráno v úvodních kapitolách, absence indosantovy právní subjektivity a způsobilosti k právním úkonům je z hlediska účinnosti převodu směnky bezvýznamná. Z tohoto pak vyplývá následující zjištění, kdy řádnému převodu směnečných práv nebrání ani skutečnost, že indosant neměl v okamžiku převodu vlastnická práva ke směnce. Z originality nabytí práv ze směnky lze vyvodit prolomení římsko právní zásady „nemo ad alienum plus iuris transfere potest, qam ipse habet“. Možnost nabytí vlastnického práva ke směnce od nevlastníka lze považovat za velmi významnou ochranu bona fide nabyvatele směnky. Indosatáři jsou totiž při nabývání směnky zavázáni pouze k takovému prověřování předpokladů nabytí směnky, ke kterému jim postačí obsah směnky, tzn. zkoumají pouze formálně nepřetržitost řady předchozích indosamentů.

Ustanovení § 14 odst. 1 ZSŠ je zapotřebí vykládat nikoli izolovaně, nýbrž systematicky s přihlédnutím k ostatnímu obsahu zákona. Dikce ustanovení § 14 odst. 1 ZSŠ je mj. systematicko-logickým důsledkem zákazu částečných rubopisů podle § 12 odst. 2 ZSŠ. Není možno proto vyvozovat závěr, že práva ze směnky lze převést každým indosamentem a že indosamentem se převádějí všechna práva z každé směnky. Např. u prokuraindosace a zástavní indosace není jejich účelem převod směnky. Uvedené indosamenty totiž postrádají převodní účinek. Převodní účinek také nemá indosament na rektasměnce. Dochází tak k prolomení pravidla implicitní indosability směnky. Rektasměnka je nadále neomezeně převoditelná, ale dle ustanovení § 11 odst. 2 ZSŠ jen formou a s účinky obyčejného postupu (cesse). „Rozdíl mezi běžnou směnkou a rektasměnkou není v převoditelnosti, ale ve formě převodu a v jeho účincích.“[115] Zatímco u běžné směnky každý další majitel nabývá práv ze směnky originálně jen sám za sebe, je vlastníkem samostatným, nezávislým na právech a povinnostech předchozích vlastníků, u rektasměnky každý další vlastník vstupuje do práv předchozího vlastníka (indosanta), tedy nabývá práv ze směnky derivativním způsobem. Podobně tomu je u podindosamentu, tj. indosamentu, kterým byla směnka opatřena až po protestu pro neplacení či po uplynutí lhůty k protestu. Podindosament má účinky občanskoprávní změny v osobě věřitele, nepřevádějí se jím práva ze směnky, ale pouze práva indosantova.

V souvislosti s převodním účinkem indosamentu se v literatuře někdy hovoří o tzv. abstrakčním účinku indosamentu. Dle tohoto názoru, reprezentovaného zejména R. Chalupou, je právě originalita nabývání práv ze směnky indosatářem jednou z jeho příčin. Abstrakční účinek indosamentu je spatřován v rozšíření formálně právní abstraktnosti směnečných závazků o její hmotně právní podobu. Abstraktnost směnečných závazků se dle tohoto názoru projevuje ve dvou rovinách, a to ve formě formálně právní a hmotně právní, přičemž každá z nich má zcela odlišné účinky. Formálně právní abstraktnost směnečného závazku spočívá v jeho nezávislosti na závazkovém vztahu kauzálním. V praktické podobě je vyjádřena naprostou dostatečností samotné bezvadné směnky k soudnímu uplatnění práva směnečného věřitele. Tato nezávislost má podobu samostatnosti, která je omezena možností směnečného dlužníka uplatnit za okolností stanovených zákonem námitky vyplývající z kauzálního závazkového vztahu.

Kdežto hmotně právní nezávislost je jakousi vyšší formou nezávislosti směnečného závazku na závazku příčinném. Projevuje se tak, že směnečný dlužník nemůže vůči směnečnému věřiteli, který uplatňuje své právo na plnění směnečného dluhu, uplatnit ty relativní mimosměnečné námitky mající svůj původ jinde než ve vztahu směnečného dlužníka a směnečného věřitele žádajícího zaplacení směnky. Znemožňuje tak uplatnění takových mimosměnečných námitek žalovaného dlužníka, které má žalovaný dlužník nikoli vůči majiteli směnky, ale vůči některému z jeho směnečně právních předchůdců. Abstraktnost směnečného závazku směnečného dlužníka má ve vztahu k jeho bezprostřednímu směnečně právnímu nástupci a jeho nesměnečným nástupcům povahu formálně právní, kdežto ve vztahu k ostatním směnečným věřitelům se abstraktnost směnečného závazku směnečného dlužníka jeví ve své hmotně právní podobě. „Indosací směnky indosatářem směnečného dlužníka získává formálně právně abstraktní závazek tohoto dlužníka, s výjimkou dlužníkova indosatáře a jeho případných nesměnečných nástupců, povahu směnečného závazku hmotně právně abstraktního. A právě v tomto lze spatřovat abstrakční účinek indosamentu.“ Abstrakční účinek indosamentu poskytuje směnečnému závazku výrazně vyšší odolnost vůči uplatnění původních mimosměnečných námitek a směnka tak posiluje svou abstraktní povahu. Rubopis tak umožňuje směnce dosáhnout úplného osvobození od všech vztahů existujících mezi původními účastníky.

Obsah indosatářových práv je sice závislý na obsahu směnky, ale tato závislost nemusí být výlučná. Obsah jeho práv totiž modifikují i jiné vlivy, jako např. vzájemný vztah indosatáře a směnečného dlužníka. Obsahu indosantových oprávnění se mohou dotknout regulérní námitky směnečného dlužníka, které nemají původ v obsahu směnky. Jinými slovy řečeno, obsah práv indosatáře může být jiný než obsah práv indosanta. Rovněž rozsah práv může být odlišný. Indosatář může mít jednak více práv než indosant (čemuž tak v praxi v drtivé většině případů bývá), ale také méně. Žalovaný směnečný dlužník nemůže ve vztahu k indosatáři uplatnit námitky, které má vůči indosantovi. Je-li takovýchto námitek, rozsah práv indosatáře je širší než u indosanta. Práva indosatáře však mohou být užšího rozsahu, a to o tzv. vedlejší mimosměnečná práva, kterými byla indosantova směnečná práva doplněna (např. zajišťovací práva). Na indosatáře v důsledku indosace tedy nepřechází zástavní práva, práva z ručení, práva ze smluvní pokuty a další práva, kterými byla indosantova směnečná práva zajištěna.

Obsah práv indosatáře závisí také na okolnostech převodu směnky. Abstrakční účinky indosamentu, které znemožňují uplatnění těch mimosměnečných námitek, které má žalovaný směnečný dlužník nikoli vůči žalobci, ale vůči některému z jeho směnečně právních předchůdců, nenastanou v případě, prokáže-li se majiteli směnky vědomé jednání na škodu dlužníka při jejím nabývání. Abstrakční účinky indosamentu rovněž nenastanou, pokud převáděná směnka vznikla doplněním blankosměnky a majitel této směnky jednal ve zlé víře, nebo se při jejím nabýváním provinil hrubou nedbalostí.

Opačný názor reprezentovaný zejména Z. Kovaříkem sice připouští, že je neoddiskutovatelnou skutečností, když při oběhu směnky obvykle směnka svou abstraktní povahu posiluje, a to vlivem úpravy § 17 ZSŠ, která u směnek na řad neumožňuje (s výjimkou v tomto paragrafu uvedenou) přenášet námitky z předchozích majitelů směnky na majitele následující. Přesto ale stále jde o záležitost faktickou, nikoli právní a nelze tak vytvářet pravidlo, že vždy s rubopisem je spojeno posilování abstraktního charakteru směnky (nebo že teprve v souvislosti s indosací vzniká). Jádro této argumentace spočívá v tom, že směnka je od samého počátku abstraktním závazkem a k žádnému posilování této abstraktnosti spolu s indosací nedochází. „Je jen věcí praxe, že je obvyklé, že dlužníci ze směnky mají více námitek proti prvému majiteli směnky a méně námitek nebo i vůbec žádné proti majitelům dalším. Je ovšem možné představit si i situaci jinou, kdy dlužník ze směnky proti prvému majiteli vůbec žádnou účinnou námitku mít nebude, kdy nebude mít, čím by se bránil, ale bude mít námitku proti některému z pozdějších majitelů směnky s ohledem na jejich mimosměnečné vztahy (nejspíše by přicházela v úvahu námitka započtení vzájemných pohledávek). Potom nejen že se v tomto případě neposiluje abstraktní charakter směnky při převodu, ale dokonce se oslabuje, takový rubopis bude mít účinky disabstrakční.“

J. Kotásek dále na podporu tohoto názoru uvádí, že vedle Kovaříkem uváděných výhrad vůči pojmu abstrakčního účinku směnečného rubopisu i sám Chalupa označuje tyto účinky pouze za pravidelné. Navíc by se nemělo zapomínat na tzv. prvotní vyloučení námitek, které nastává již od počátku a ke kterému není žádné indosace zapotřebí. Proto by mohl uvedený abstrakční účinek indosace svádět k mylné domněnce, že abstraktnost směnky je jen produktem indosace, což podle jeho názoru může být silně zavádějící a nesprávné.

Ne snad, že bych nahlížel s despektem na novátorské úsilí některých autorů snažících se o vyčlenění dalšího, tentokráte již čtvrtého účinku indosamentu, avšak dle mého názoru je třeba se v nahlížení na možnosti existence abstrakčního účinku rubopisu přiklonit k výkladovému směru reprezentovanému Kovaříkem. Jednak z důvodu, že posilování abstraktnosti směnky skrze indosaci je sice většinovým, pravidelným, ale přesto pouze faktickým jevem. Abstrakční účinek indosamentu jakožto obecné pravidlo zde není a je jen věcí náhody resp. faktického běhu okolností, nikoli právní normou, zda v průběhu indosací budou ubývat, nebo naopak přibývat možné námitky dlužníka proti aktuálnímu směnečnému věřiteli. Především je však třeba zdůraznit, že abstraktnost směnky je dána od jejího počátku, je její imanentní vlastností, která nemůže být probíhající indosací jakkoli ovlivňována, ať již posilována či oslabována.

Použitý termín abstrakční účinek indosamentu v tomto ohledu může působit ve vztahu k abstraktnosti směnky coby cenného papíru zavádějícím a matoucím dojmem. Na druhou stranu lze pochopit snahu tvůrců pojmu abstrakční účinek o jakési podtržení, vyzdvižení nezávislosti směnky na vztazích mezi jejími původními účastníky a souvisejícího zániku námitek dlužníka, které mohl uplatnit vůči indosantovi, ve vztahu k novému nabyvateli směnky. Toto je však logickým pokračováním, důsledkem originality nabývání práv ze směnky při indosaci, a to právě díky působení převodního účinku rubopisu, nikoli z důvodu existence nějakého zvláštního, „abstrakčního“ účinku indosamentu. S originalitou nabývaných práv jde ruku v ruce nezávislost postavení nového nabyvatele na právním postavení jeho směnečného předchůdce včetně případných námitek dlužníka.

Záruční účinek indosamentu, upravený v § 15 odst. 1 ZSŠ, se týká směnečného dlužnictví, tj. indosant v důsledku podpisu indosamentu (nikoli předáním směnky do jiných rukou) odpovídá směnečně každému pozdějšímu majiteli směnky, že bude směnka akceptována a směnečný dluh bude zaplacen. Je solidárně zavázán s ostatními postihovými směnečnými dlužníky. „Indosant ručí ze svého rubopisu bez ohledu na to, obdržel-li valutu či nikoliv.“„Naopak ten, kdo převedl směnku jinak než prostřednictvím indosamentu, neodpovídá.“

Indosant je regresním, nepřímým dlužníkem. Odpovídá za přijetí a především zaplacení směnky v případě, neučiní-li tak ten, kdo je k tomu směnkou povolán (dlužník přímý). Při nepřijaté cizí směnce je přímým dlužníkem směnečník, při zaplacení jde především o příjemce, ale i o pouhého směnečníka. U směnky vlastní je k placení povolanou osobou výstavce. Pakliže tyto osoby neučiní příslušný úkon, nastupuje odpovědnost indosanta v podobě postihu pro neplacení či nepřijetí. Tato odpovědnost vyplývá z teze, že ten, kdo směnku převedl, odpovídá za její dobytnost. Pokud však jmenované osoby splní své povinnosti, tj. směnku přijmou a při splatnosti ji zaplatí, nedojde k uplatnění směnečného postihu, zůstane závazek indosanta nerealizován, jelikož splněním povinností určenými osobami zaniká i odpovědnost nepřímých dlužníků za ně. Jde o odpovědnost za materiální, nikoliv za formální kvalitu směnky (za to, že se majiteli směnky dostane za směnku stanovené úhrady).

Díky záručnímu účinku indosamentu je každou indosací posilována kvalita směnky, neboť přibývá osob odpovídajících za zaplacení směnky, roste počet dlužníků pro případný postih ze směnky. S počtem dlužníků narůstá i pravděpodobnost vydobytí směnečné pohledávky. Vůči potenciálnímu budoucímu nabyvateli se taková směnka jeví jistější tím,. že všichni, kdo směnku převzali, k ní projevili důvěru, tzn. byli ochotni za ni zaplatit nebo ji místo placení převzít.

Aby mohl být indosant směnečně právně zavázán, musí být při indosaci splněny v jeho osobě subjektivní podmínky účastenství ve směnečně právním vztahu. Ke vzniku směnečného postihového závazku indosanta musí mít tento účastník směnečného vztahu v okamžiku indosace zejména způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům. Naopak splnění subjektivních podmínek u indosatáře je pro vznik indosantova směnečného postihového závazku zcela bezvýznamné.

Díky záručnímu účinku indosamentu lze názorně demonstrovat odlišnosti mezi odpovědností převodce ordresměnky (indosanta) a převodce rektasměnky.

Ačkoli podle § 15 odst. 1 ZSŠ nastává záruční účinek indosamentu ze zákona, je právní úprava koncipována dispozitivně („není-li tu opačné doložky“). Zákon připouští několik možností modifikace záručního účinku indosamentu. Indosant tak může svou odpovědnost za přijetí nebo za zaplacení směnky výslovným prohlášením na směnce vyloučit. Děje se tak prostřednictvím tzv. doložky úzkosti (exonerační doložky).

„Přitom je možné vyloučit jen odpovědnost za přijetí nebo jen odpovědnost za zaplacení směnky, ale také odpovědnost za obojí.“

V tomto spočívá rozdíl v postavení indosanta a výstavce cizí směnky. Oba sice v postavení regresních dlužníků odpovídají za přijetí a zaplacení směnky, svou odpovědnost za přijetí mohou oba shodně vyloučit, výstavce traty však na rozdíl od indosanta nemá možnost vyloučit svou odpovědnost za její zaplacení (§ 9 odst. 2 ZSŠ). Indosant je tak na směnce sice podepsán, ale jeho indosament má pouze účinky převodní a legitimační, nikoli však záruční. Tento indosant tak stojí zcela mimo okruh směnečných dlužníků.

Zákon upravuje doložku úzkosti jako možnost, avšak její text nestanoví ani příkladmo. Formálně se postupuje tak, že se k textu indosamentu připojí slova „sine obligo“, „bez závazku“, „bez postihu“, či jiná stejného významu. Doložka nemusí být bezpodmínečně součástí indosamentu, musí ale být kryta podpisem indosanta a musí být ve zřejmé souvislosti s indosamentem. Není-li patrné, jestli má být vyloučena odpovědnost jen za přijetí či jen za zaplacení, má se za to, že je indosantova odpovědnost vyloučena úplně.

Indosant má dále možnost záruční účinek indosamentu jen omezit, a to prostřednictvím rektadoložky či selektivní doložky úzkosti (na rozdíl od plošně pojaté doložky úzkosti, kterou indosant svou odpovědnost zcela vylučuje). Rektadoložkou se rozumí prohlášení indosanta, kterým zakazuje další převod směnky. To ovšem neznamená skutečnou překážku převodu směnky, poněvadž i za rektarubopisem mohou následovat další platné rubopisy a další indosanti nabudou řádně veškerých práv ze směnky. Dojde-li i přes rektadoložku k dalšímu převodu směnky, indosant, který na směnku umístil rektadoložku, odpovídá za přijetí a za zaplacení jen svému indosatáři (tj. osobě, které směnku převedl), nikoli však dalším případným majitelům. Problematika rektarubopisu bude podrobněji rozebrána dále (str. 88 a násl.) .

V praxi i literatuře některých západoevropských zemí je garančního účinku rubopisu využíváno coby náhrada za směnečné rukojemství, které ne vždy směnečnému věřiteli vyhovuje.

„Indosace směnky slouží často k tomu, aby založila pouze odpovědnost indosanta bez toho, aby bylo převedeno vlastnictví ke směnce a v ní vepsaná práva.“

Záruční účinek je vlastní jak rubopisu vyplněnému, tak i blankoindosamentu, jelikož i blankoindosant musí být na směnce podepsán a tím se z něj stává postihový směnečný dlužník. Naproti tomu při blankotradici nedochází k žádným zápisům na směnku, ta je převedena pouhým předáním a převodce se tak netýká jakákoliv odpovědnost.

Z povahy směnky jako zákonného ordrepapíru vyplývá, že pouhé držení směnky v ruce nestačí. Je zapotřebí, aby zde byla identita držitele směnky s osobou uvedenou na směnce jakožto směnečný věřitel mající právo požadovat plnění ze směnky. Prvním takovým věřitelem je remitent, který musí být uveden na směnce od počátku. Další věřitelé vyplývají zpravidla z indosamentů. Prostřednictvím legitimačního účinku je tak nový majitel směnky legitimován, coby její řádný vlastník. „Dopad a význam legitimačního účinku indosamentu je kvalitativně mnohem větší než např. u účinku garančního, i když každý z nich má v systému konstrukce směnečného závazku své významné místo. Bez odpovědnosti indosantů se indosatář obejde, uvědomí-li si to při nabývání směnky, absence jistoty ohledně svého směnečného věřitelství by se nabyvatelů směnky dotkla mnohem více.“

Samotná skutečnost, že má nový majitel směnku v rukou, nestačí. Obsah směnky mu musí svědčit, tj. legitimovat ho k výkonu práv z ní vyplývajících. Pokud je zde více převodů, nestačí jen legitimace posledním indosamentem, ale dle ustanovení § 16 odst. 1 ZSŠ 1 je třeba, aby prokázal své právo nepřetržitou řadou indosamentů. Jinými slovy řečeno je nutné, „aby bylo možno dovodit z řady indosamentů, že směnka doputovala od remitenta až k poslednímu vyznačenému indosatáři. To znamená, že vždy musí být prvý podpis indosanta na rubu konformní s remitentem označeným na líci směnky a pozdější podpis indosanta konformní s označeným indosatářem předchozího rubopisu.

Rovněž osoba, která směnku předkládá, musí být totožná s posledním označeným indosatářem. Byla-li řada rubopisů narušena, nemůže ani poslední vyplněný rubopis majitele legitimovat. Proto se doporučuje, aby se směnka v zájmu jasné souvislosti a sledu jednotlivých indosamentů při psaní na rubu pootočila a psalo se na výšku (nikoli na šířku, jako je tomu při psaní na líci směnky). Souvislost řady indosamentů je posuzována z hlediska jejich umístění, nikoliv z hlediska jejich časové návaznosti. Vyloučení nebo omezení odpovědnosti některého z indosantů nemá na legitimační účinek rubopisu žádný vliv.

V praxi je nutno počítat s tím, že nastanou i případy, kdy bude řada indosamentů přerušena. Posloupnost řady indosamentů bývá často narušena za situací, kdy směnka změní majitele jinak než převodem (dědictví, fúze, apod.). Takovéto „mezery“ musí být zaplněny důkazy o těchto skutečnostech (např. příslušným rozhodnutím soudu, výpisem z obchodního rejstříku, atd.). Důkazní povinnost má každý i pozdější majitel směnky. Nejsou-li tyto mezery zaplněny (tj. přechody práv řádně doloženy), je ze směnky legitimován indosatář, na kterého byla směnka indosována posledním indosamentem nacházejícím se v nepřerušené části jejich řady.

Legitimační účinek indosamentu nachází své praktické vyjádření ve směnečné legitimaci. Směnečná legitimace je vyvratitelnou právní domněnkou, která stanoví, že ten, kdo má směnku v rukou, je považován za řádného majitele směnky, pokud vyplývá jeho věřitelský vztah z obsahu směnky. Majitel směnky je tak ušetřen prokazování toho, jak se k němu směnka dostala. Dochází tak ke zvýhodnění těch účastníků směnečného vztahu (jakož i jiných osob), kteří při posuzování jeho obsahu vycházejí z obsahu směnky. Směnečná legitimace svědčí jak indosatářům, tak i remitentovi a směnečným věřitelům, kteří nabyli směnku blankotradicí či převodním vyplněním indosamentu. Naproti tomu občanskoprávní nabyvatelé směnky směnečně legitimováni nejsou a svou věřitelskou pozici musí tedy v případě potřeby prokazovat, a sice doložením své sukcese do práv a povinností některé ze směnečně legitimovaných osob, tj. remitenta nebo indosatáře. Občanskoprávní změna v osobě směnečného věřitele, není-li zmíněná sukcese doložena, má totiž za následek přetržení řady indosamentů.

Z dikce ustanovení § 16 odst. 1 ZSŠ vyplývá, že zákon pojímá směnečnou legitimaci ryze jako legitimaci formálně právní, jelikož se za majitele považuje držitel směnky, kterému svědčí nepřetržitá řada indosamentů. Nepřetržitost řady indosamentů je determinujícím faktorem směnečné legitimace. Požadavek nepřetržitosti je splněn, jestliže je každý z indosamentů tvořících posuzovanou řadu pořízen osobou, která je v okamžiku indosace směnečně legitimována. Tato domněnka, jak bylo uvedeno výše, je vyvratitelná, protože takto vytvořený právní vztah nemusí vždy odpovídat realitě (požadavek souvislosti řady po sobě následujících rubopisů nijak neřeší otázku jejich pravosti, a proto i zfalšovaný rubopis může legitimovat nového nabyvatele, pokud při nabývání jednal v dobré víře).

Ten, komu svědčí tato domněnka, není povinen prokazovat, z jakého důvodu a jakým způsobem se k němu směnka dostala. Zákon (v druhém odstavci § 16) ale také připouští možnost domáhat se vydání směnky, jestliže tato byla získána nepoctivým způsobem. Povinnost vydat směnku tak bude mít ten, kdo ji nabyl ve zlé víře, tj. ten, kdo sám získal směnečnou listinu nekalým způsobem, kdo přinutil předchozího majitele k podpisu, ale i ten, kdo jen našel směnku opatřenou na konci řady indosamentů blankoindosamentem, která mu však nenáleží a ani náležet nemá. Shodně sem patří i ti, kteří se sice na takovýchto nečistých praktikách sami nepodíleli, ale vědí, že takto postupovala osoba, která jim směnku převádí či některý z předcházejících držitelů směnky. Dále má povinnost vydat směnku osoba sice poctivá, ale provinivší se při nabývání směnky hrubou nedbalostí týkající se prověrky směnečné legitimace.

Poctivý nabyvatel se musí přesvědčit o tom, že předchozí majitel směnky je legitimován. Záběr této prověrky by měl odpovídat běžným postupům při obchodování se směnkami, tj. týká se jen zkoumání samotné směnečné listiny. Jde tedy o formální zkoumání směnky, především o kontrolu nepřetržitosti řady indosamentů. Pokud se nevyskytl rozumný důvod k pochybám o směnečné legitimaci převodce, bude i tento nabyvatel zákonem chráněn. V uvedených případech však ten, kdo se domáhá vydání takovéto směnky musí prokázat, že i přes nepřetržitou řadu indosamentů není detentor směnky jejím řádným a poctivým majitelem. Zde leží důkazní břemeno na tom, kdo o sobě tvrdí, že je řádným majitelem směnky. Neunese-li jej (k čemuž ve směnečných sporech často dochází), prosadí se formální směnečná legitimace ze směnky daná v odstavci 1 § 16 ZSŠ. Pouhá námitka totiž nestačí.

Ustanovení § 16 odst. 2 ZSŠ dále rozvíjí legitimační účinek indosamentu až do pozice prolomení zásady, že nikdo nemůže převést více práv, než sám má a stanoví tak možnost nabytí směnky od nevlastníka. Pokud by tomu tak nebylo, těžko si lze představit snadnou obchodovatelnost směnek, a tím i jejich široké používání. Byla by zde významná překážka užívání směnek v praxi. Důsledné dodržování této římskoprávní zásady by totiž nutilo každého nabyvatele směnky zkoumat podmínky a okolnosti nabytí směnky všemi jeho předchůdci až do nejmenších detailů, nebo by tím nesl nemalé riziko toho, že bude jeho vlastnické právo ke směnce zpochybňováno na základě toho, že kterýkoliv z předcházejících indosantů nebyl řádným majitelem směnky. „Komplikovanost prověřování celého předcházejícího řetězce změn v osobě směnečného věřitele by všeobecnou obchodovatelnost směnek zcela znemožnila.“Legitimační účinek indosamentu plní významnou úlohu v ochraně bezpečnosti směnečných obchodů tím, že chrání poctivé nabyvatele směnky, kteří při jejím nabývání vycházeli z jejího obsahu. Princip formální směnečné legitimace výrazně zjednodušuje prokazování směnečného věřitelství držitele směnky, čímž ve spojení s ochranou bona fide nabyvatele směnky usnadňuje a urychluje průběh směnečných obchodů.

Při přezkoumávání nepřetržitosti řady indosamentů se mohou objevit též přeškrtnuté rubopisy. Platí za nenapsané (§ 16 odst. 1, věta druhá ZSŠ), proto k nim, jako nulitním, nelze přihlížet. Jelikož zákon nestanoví důvody těchto škrtů, týká se zmíněné ustanovení všech škrtů, tj. i těch, které byly učiněny neoprávněně. Proto pro účely posuzování směnečné legitimace indosatáře legitimovaného indosamentem následujícím po indosamentu přeškrtnutém není relevantní, jak a kdy k přeškrtnutí došlo, a zdali bylo provedeno osobou k tomu oprávněnou či nikoliv. „Případný další nabyvatel směnky ani dlužník, kterému je směnka předložena, nemůže si totiž udělat žádnou představu o tom, proč došlo k těmto škrtům, a musí tedy nutně ke škrtnutým rubopisům v souladu se zněním zákona nepřihlížet.“

Přeškrtnuté indosamenty mohou legitimaci majitele zlepšit, ale také úplně zmařit. Škrtnutím je třeba rozumět jen samotný akt, že text kteréhokoliv rubopisu je jakkoliv přeškrtnut, a to jak po řádcích, tak i křížem. Není významné, jestli je po přeškrtnutí text škrtaného indosamentu ještě čitelný či nikoli. Škrt je faktickým úkonem, ne směnečným prohlášením, a tudíž nevyžaduje žádné krytí podpisem. Oprávněně může rubopis škrtnout vždy vlastník směnky dříve, než směnku odevzdá novému majiteli (tato možnost sice není výslovně upravena, ale logicky plyne z vlastnického práva majitele ke směnce). K tomu dochází např. z důvodu nerealizace plánovaného převodu, ale majitel již předem vyznačil rubopis na směnku. Další možnost oprávněného škrtání vyplývá z ustanovení § 50 odst. 2 ZSŠ, které opravňuje indosanta, který směnku při postihu zaplatil, aby škrtl na směnce svůj indosament a indosamenty po něm následující, jelikož všechny tyto osoby jsou tímto placením definitivně vyvázány ze svých směnečných závazků.

Přeškrtnutí rubopisu se nijak nedotýká platnosti směnky. Nemá ani za následek ztrátu směnečných oprávnění indosatářů, jejichž směnečná legitimace byla přeškrtnutím indosamentu zrušena. Tato skutečnost však řádně ztěžuje jejich pozici, neboť na ně přesouvá důkazní břemeno při dokazování jejich směnečného věřitelství. Pokud je ale přeškrtnutí rubopisu doplněno takovým převodem směnky, na jehož základě vznikne směnečná legitimace dalšího nabyvatele směnky v dobré víře, směnečná oprávnění účastníka směnečného vztahu, který přeškrtnutím rubopisu pozbyl svou směnečnou legitimaci, zanikají.

Povinnost zkoumat nepřetržitost řady indosamentů stanoví zákon v ustanovení svého § 40 odst. 3 pouze tomu, komu je směnka při splatnosti předložena k placení. Takto by však měl postupovat každý, kdo směnku nabývá právě proto, že z tohoto hlediska bude směnka později prozkoumávána. Jinak se vystavuje riziku, že směnka nebude později proplacena. Formální shoda indosanta a bezprostředně předcházejícího indosatáře resp. remitenta je jediným kriteriem při zkoumání nepřetržitosti řady indosamentů, přičemž se toto zkoumání zaměřuje na totožnost jmen a ne na totožnost konkrétních osob.

„Směnečný dlužník není oprávněn zkoumati pravost indosamentu, jímž jest majitel směnky legitimován, proto nemůže jeho nepravost s úspěchem namítati.

Nebude tedy rozhodné, že Jiří Černý uvedený v rubopise jako indosatář není identický s Jiřím Černým, který směnku podepsal jako další indosant. Není také třeba zkoumat pravost podpisů, oprávnění osob jednajících jménem někoho jiného, atd. „Rozhodně nebudou muset být zkoumány ani takové náležitosti podpisů, jako je dostatečný počet jednatelů, nebo členů představenstva.“ Naopak je potřeba zkoumat skutečnou identitu předkladatele směnky a posledního indosatáře i z materiálního hlediska. Také by mělo být přihlédnuto k tomu, jestli okolnosti nenasvědčují tomu, že osoba předkládající směnku ji nenabyla způsobem nepoctivým.

U blankoindosamentů může být následující indosament podepsán jakoukoliv osobou, jelikož dle ustanovení § 16 odst. 1 věty poslední ZSŠ platí, že ten, kdo podepíše indosament následující po blankoindosamentu, nabyl směnky právě tímto blankoindosamentem. „Blankoindosamentem jest legitimován každý majitel směnky, tedy i sám indosant. Legitimaci žalující strany nepřekáží, že svůj nevyplněný indosament (na směnce poslední) nepřetrhla.“ Při blankoindosamentech spočívajících pouze v indosantově podpisu proto může být podmínka nepřetržitosti splněna i pouhou řadou podpisů. Přičemž dle věty prvé zmíněného ustanovení vyplývá domněnka o tom, že majitel nabyl směnky i tehdy, je-li poslední z nepřetržité řady rubopisů blankoindosament.

„Majitel směnky jest legitimován k žalobě, třebas byl uveden jako blankoindosant.“

Share this article :

Okomentovat

Diskuse není moderována. Za diskusní příspěvky právně odpovídají sami diskutující.

 
Support : Creating Website | Otakar Hobza
Copyright © 2012. Nadřevo.cz - All Rights Reserved
Designed by Nadrevo.cz Published by emag.cz